V sobotu 19. září jsem zase zažila něco kouzelnýho. Se dvěma nádhernýma dušema co se rozhodli si svůj den užít podle sebe s věcmi které mají rádi, bez stresů a bez nervů a s úsměvem na tváři celý den. Na svojí zahradě s obřadem při západu slunce... a že to byl jeden z nejkrásnějších západů co jsem letos viděla! Měla jsem dojem, že jim to bylo jako odměnou za všechno... Ale vím, že i kdyby padaly trakaře, Denis s Johankou by celý den chodili s úsměvem od ucha k uchu a nic by to na atmosféře nezkazilo. Jak já jsem vděčná za dny jako byl ten jejich!
